Dualogie čas

Jenom čas nestačí [30]

24. září 2014 v 18:18 | Maya Maylu

NEBOJ, NIKDY TĚ NEOPUSTÍM

John zakroutil nevěřícně hlavou. Po svátcích, kdy byla dílna zavřená, musel jeho nadřízený projít nějakou mozkovou změnou nebo tak nějak podobně. Bylo to až k neuvěření. Anebo začal šňupat kokain. To je také jedna z možností. Lukas byl najednou tak hyperaktivnější a veselejší. Dokonce si už několik hodin prozpěvoval při tak nepříjemné práci jako je čištění zaneseného motoru. John si mohl jenom poklepávat prstíkem na spánek. Jenomže pak zaslechl zvláštní zvuk. Jako kdyby vrzalo kolo.
Zvedl hlavu od starého forda, aby se mohl podívat kdo a s čím to přijel.
Aaron s úsměvem od ucha k uchu vjel do autodílny jeho pusinky Lukase.
"Lukasi? Lukasinku?" Zašvidroval do dílny. Ale z pohledu sed z kolečkového křesla prostě nic nemohl vidět. "Lukynko?" Zkusil to ještě jednou, než konečně zahlédl tu zářivě blonďatou hlavinku jeho milence.
"Ahoj méďo. Co se děje?" Aaron pokrčil rameny. Copak to nebylo zjevné? Potřeboval pofoukat. Z chvíli nudy se rozhodl pro riskantní kousek s tím, že sjede ze strmého kopce bez brždění. No a dopadlo to karambolem. Na několika místech byl Aaron odřený a jedno kolo kreslilo malou osmičku.

Jenom čas nestačí [29]

23. září 2014 v 18:52 | Maya Maylu

JSEM BUZNA! NO A CO?

"Reymonde? Co to?" Alfa Arcolské vlkodlačí smečky nemohl uvěřit vlastním očím. To co před sebou viděl, byl jako výjev z nějakého hororového filmu. Hororového pokud jste tedy homofobové. Raději pro jistotu zamrkal. Zatřásl hlavou. Ale stejně to viděl. Jeho bratr v objetí jiného chlapa. No ehm, kdyby jenom v objetí.
"No co by to bylo." Pronesl zcela klidně svému vykolejenému bratrovi. "Právě si tu užívám sex s jedním sexy automechanikem."
"No ty vole Lukasi." Ozval se John, který měl tu smůlu a nakoukl do ložnice. Že on blbec si nedá pokoj a nakukuje do cizích ložnic. Našel tu svého nadřízeného nad bratrem jeho alfy. On se snad půjde zpít do němoty. Tenhle výjev bude Johnovi oči pálit ještě dlouhou dobu.

Jenom čas nestačí [28]

21. září 2014 v 10:46 | Maya Maylu

VÁNOČNÍ DÁREK

"Doufám, že tě moje bláznivá rodina moc nevyděsila. Jsou někdy jako utržený ze řetězu." S rukama plnými vánočních dárků zapadl do malého bytečku. Aderyn za ním zavřela a sundala si boty. Sama měla jednu tašku dárků. Takové množství ani nečekala.
"Ne, dobré. Bylo to takové. Uvolněné. Rodinné. Musíš být šťastný. Mít takovou rodinu." Smutně sklopila pohled. Kéž by měla podobnou rodinu. Tak velkou, tak semknutou pohromadě." Dimitrij položil dárky opatrně na podlahu. Pomalými krůčky přešel k Aderyn a pevně ji objal.
"Ale může to být i tvoje rodina. A to mi připomíná. Ještě jsem ti nedal dárek." S tím sáhl do kapsy u kalhot. Vytáhl podlouhlou krabičku. Aderyn zalapala po dechu. Krabičku, kterou ji Dimitrij nabízel, převzala roztřesenýma rukama. Mlčky ji otevřela.
"Panebože." Hlesla. "Je… je nádherný." V krabičce se ukrýval náhrdelník ve tvaru motýla ze stříbra ozdobený tím nejčistším jantarem. Aderyn dojetím vzlykla. Takovou krásu ani nečekala.
"Takže se líbí?" Aderyn přikývla. přes slzy, které se řinuly nezastavitelnou rychlostí už ani neviděla. "To jsem rád. A víš proč zrovna tohle?"

Jenom čas nestačí [27]

18. září 2014 v 14:08 | Maya Maylu

PŘEJEL JSI MI NOHY

Už to nemohl v domáci péči vydržet. Prostě si vzal svoje vycházkové kolečkové křeslo a jel se projet po městě. Určitě ho zdravotnický personál bude hledat. Ale jemu to bylo jedno. Hlavně že byl co nejdál od těch rádoby zdravých blafů, které musel den co den přetrpovat. Už mu ta hnusná brokolice lezla i ušima. Proto děkoval bohu, že jeho bystré oko zahlédlo obrovskou ceduli patřící steak housu. Nelenil ani okamžik a už se spolu se svým vozíkem prodíral dovnitř. No měl štěstí bezbariérový přístup. Jenom lidí jako nas…
Lukas měl podobný nápad. Akorát hodinku před tím. Už spokojeně seděl u svého stolu v rohu restaurace se sklenkou černého piva na stole a jídelním lístkem v rukou. Zahloubán do sebe nehleděl na okolí. Nohu pohodlně vystrčenou ven zpod stolu. Bylo mu jedno, že by mohl o jeho nohu někdo zakopnout. Teď se plně věnoval svému žaludku. To se mu však stalo osudným.
Bolestivě zavyl, když ucítil palčivou bolest ve vystrčení noze. Zaklonil hlavu a jenom tak, tak spolknul bolestivé slzičky. Podíval se na toho, kdo mu ublížil. Na jazyku měl celou škálu peprných nadávek. Chtěl toho blázna zpražit takovou salvou, že by se z toho posadil na zadek. Jaké překvapení, když zjistil, že onen muž už seděl. A ke všemu na kolečkovém křesle. Zmateně zamrkal. Tohle mění situaci. Spolkl nadávky.
"Eh, omlouvám se. Hledám tu volné místo." Reymond vypadal zmateně. Jako čerstvě vylíhnuté kuře hledající matku. V tomto případě volný stůl. Lukas se rozhlédl kolem sebe. Vážně nikde žádné volné místo.
"V pořádku. Tak se posaďte ke mně."
"Děkuji. Aspoň vás jako omluvu pozvu na nějaký drink." To se Lukasovi zamlouvalo. A i když byl ten muž na vozíku, vypadal jako opravdu hezký výstavní kousek. Natáhl k němu ruku.
"Lukas Nightmare." Představil se. Reymond potřesení přijal. Plaše se usmál.
"Každý říká, že se jmenuji Reymond Storm. Těší mě." Lukas pozvedl zvědavě obočí, zatímco odtahoval židle z protější strany stolu, aby si tam mohl jeho host pohodlně zajet. "Mám amnesii." Dodal s úsměvem, když spatřil Lukasův zmatený výraz.

Jenom čas nestačí [26]

18. září 2014 v 13:54 | Maya Maylu

KOLEČKOVÉ KŘESLO NENÍ FAJN. MIMOHODEM, KDO JSTE?

Aderyn se probudila za doprovodu sladkého úsměvu. Po tom včerejšku se cítila jako vyměněná. Chtěla se pořádně protáhnout, ale něco ji v tom zavázelo. A to něco mělo necelá dva metry. Otočila hlavu směrem ke spícímu Dimitrijovi. Pohladila jej po drsné tváři, kde už rašilo ranní strniště. Teď takhle spící vypadal více opravdověji. Upravený, oholený a učesaný vždy vypadal jako princ z pohádky. Takhle spící a rozmačkaný zase naopak vypadal roztomile.
Dimitrij měl majetnicky přehozenou paži přes její útlé boky čímž si ji přitahoval blíže k tělu. Jeho pach připomínající spadané listí a mech se vznášel ve vzduchu všude okolo.
Stačil jeden nemotorný pohyb a modré oči protkané zlatem vykoukly na světlo. Aderyn se usmála. Takhle zmatený je Dimitrij snad ještě roztomilejší.
"Hm, dobré ráno." Hlesl Dimitrij rozespale. Přitáhl si Aderyn ještě blíže až se nosy dotýkali jeden o druhého. "Jak ses vyspala?"

Jenom čas nestačí [25]

18. září 2014 v 13:50 | Maya Maylu

DENÍK: 20. PROSINCE

Možná nastal ten správný čas na repliku hloupé blondýnky, která nosí neustále růžové oblečení.

BOŽE, BOŽE! CHODÍM S DIMITRIJEM!

Spokojená Elzo?
Ale teď by to chtělo normálně. Tenhle deník, není deníkem žádné pipiny, ale trest pro mě.
Takže odteď nečekej nic milého. Jsem na tebe naštvaná. I za ty nepříjemné telefonáty, které spíše připomínají výslech na dálku. Opravdu vtipné se mě vyptávat na sex, když ti řeknu, že jsem v práci. A abych ti odpověděla na tvoji otázku: Ne, ještě jsem s nikým nespala. A taky s nikým spát nebudu. Nechci, aby se to opakovalo to co minule. A ty moc dobře víš co. Tak pak ze sebe nedělej hloupou.

Jenom čas nestačí [24]

18. září 2014 v 13:46 | Maya Maylu

TOHLE JE IVY

John jako obvykle posedával v Bunkru a popíjel svoji oblíbenou whisky.
Tímhle stylem se ze mě stane vážně alkoholik. Ale když mám i jinou zábavu než jenom pití. Pomyslel si pro sebe vlkodlak pobaveně. A vzpomínal, kdy se jeho život tak převrátil naruby. Jestli to bylo Clařinou smrtí, kdy se seběhlo tolik náhod najednou, až to nebylo možné, nebo ještě dříve, kdy se sourozenci Volkovi přistěhovali do Arcoly. Kdo jenom ví.
Lehce se usmál na Ivy, která obratně poskakovala mezi hosty s objednávkami. Chápal, že se mu nemůže naplno věnovat. Hlavně, když je v Bunkru docela hodně zákazníků. Až nezvykle živo na jeho maličkost. Mezi prsty si pohrával se skleničkou.

Jenom čas nestačí [23]

18. září 2014 v 13:42 | Maya Maylu

SEZNÁMENÍ S DCEROU

"Takže připravena?" John skroutil ústa do skromného úsměvu. Sám ani nevěděl, co ho napadlo pozvat Ivy na rande. Zvláště když je tolik podobná Claře. Ano, z části duše to bere jako zrada vůči Dimitrijovi, ale na druhou stranu ho ta prořízlá pusa uchvátila. A dalším bodem k dobru byla ta kráska, kterou vlastnila. Ano, myslel toho černého mustanga se stahovací střechou.
"Jsem zvědava, co jste si pro mě připravil, pane O'Conele." John obdivně pískl. Ivy si to k němu přikráčela v těsných džínsách, bílém tílku a černé kožené bundě. Díky vysokým kozačkám na podpatku byla opticky vyšší, než ve skutečnosti je. Dokonce se mohla dívat Johnovi do očí. Což vlkodlak jenom ocenil.
"No, původně jsem chtěl obyčejné rande jako kino a tak. Ale vzhledem k tomu co vidím." Přejel po Ivy pohledem od shora dolů. "Bych změnil plán. V jednom klubu je metalový koncert tak…" Ivy obešla Johnův mustang. Stejně jako před tím on i ona obdivovala skvostného veterána.
"To zní jako velmi dobrý nápad. Beru ho. Ten koncert samozřejmě."

Jenom čas nestačí [22]

18. září 2014 v 13:39 | Maya Maylu

DENÍK: 15. PROSINCE

Tak už vím, proč se Dimitrimu mění oči. Je to způsobeno tím, že má v sobě prý dvě duše. Teda aspoň tak jsem to pochopila. Když oči zezlátnou je v popředí Snížek, když jsou modré, je v popředí Dimitrij. Vím, že je to vtipné, když je chlap jako káva dva v jednom.
Snížek prý ke mně cítí náklonnost. Což je opravdu milé. Takové, romantické. A ne nejsem blázen.
Jenom jsem zmatená z toho, co cítím. Když mi řekl svá tajemství tak mi poskočilo srdce radostí. A čert to vem, že je Dimitrij dvě stě let starý. Vždyť vypadá na slabých třicet let. (A vůbec? Od kdy mu říkám Dimitrij? Asi od té doby co mi řekl o něm a o Snížkovi.)No a co, že má v sobě dvě bytosti. S Dimitrijem i Snížkem je mi krásně. Až tak moc až mě to děsí.
Musím také myslet na to, že Dimitrij přišel o ženu. Přesto hluboko uvnitř bych ho nejraději objala a nepustila.
Jsem zlá?
Jedno vím jistě. Chci s ním být. A někde hluboko uvnitř věřím, že Snížek po tom touží také.

Jenom čas nestačí [21]

18. září 2014 v 12:06 | Maya Maylu

PŘEKVAPENÍ S POŘADOVÝM ČÍSLEM DVĚ

John si poslední dobou připadal bezradnější a bezradnější. Ze svého nejlepšího přítele Dimitrije nedostal kloudného slovíčka. Jenom směsici zamilovaných žvástů. Tedy hlavně, když se ke slovu dostal jeho vnitřní vlk. Až bylo k neuvěření jak rychle, převážně jeho vnitřní vlka, se dokázal přenést přes ztrátu družky. I přes neshody, které mezi nimi ke konci panovali.
Rozhodl se utopit svoje starosti ve sklence dobré whisky nebo raději rovnou v celé flašce. Zakotvil svoji procházku v místním opravdu netradičním baru. No, uznejte sami. Koho by napadlo vytvořit bar a diskotéku v jednom ze starého protiletadlového bunkru?

Jenom čas nestačí [20]

18. září 2014 v 12:04 | Maya Maylu

POTRESTÁNÍ ZLÉHO VLKA

"Co s tebou jenom uděláme?" Reymond s ďábelským úsměvem zatahal za mohutný stříbrný řetěz končící obmotaný kolem krku neznámého vlkodlaka. Bratr mu povolil, aby z něj vytáhl nějaké informace a pak s ním udělal, co uzná za vhodné. Což neměl Rian říkat.
Neznámý muž bolestivě zavrčel, když se mu stříbro více zakouslo do kůže. "Kdybych řekl, abys mě pustil, by mi neprošlo co?"
"A, pán je vtipálek. To se ještě pobavíme." Pomalými kroky obcházel spoutaného muže. "Ale nejdříve se tě zeptám na pár věcí. Určitě nebudeš souhlasit." S rukou bezpečně ukrytou v rukavici z pravé kůže vzal postříbřený cejch na vypalování různých značek. Když ještě býval člověkem bral tyto předměty holýma rukama. Ale od té doby co ho ta děvka proměnila, bylo pro něj stříbro jedem jako pro ostatní vlkodlaky. Nutno podotknout, že si užíval jejího umírajícího křiku, když ji za živa porcoval.

Jenom čas nestačí [19]

18. září 2014 v 12:01 | Maya Maylu

PŘEKVAPENÍ V PODOBĚ KOLÁČKŮ

Konečně ji cesta zavedla k tolik vychvalovanému pekařství. Po cestě minula hlouček postarších dam, jak diskutují o pekaři a jeho prý ne tak ideálním stavu. Pak ještě něco, že ho litují. Ale to už Aderyn neslyšela, protože neměla v lásce poslouchání cizích rozhovorů.
A jak se vůbec vede Snížkovi? Dnes je poprvé v práci. Když včera kývla na jeho prosbu, že bude chodit do práce, trochu váhala. Ale je to dospělý muž. Sám moc dobře ví co je pro něj dobré a co ne.
Zastavila se před krámkem a zhluboka se nadechla. Podle otevírací doby tu je přesně za pět minut zavíráme. Snad ještě budou mít nějaké pečivo. Opatrně vešla dovnitř. Dveře se plynule otevřely a jazýček na horní straně dveří rozezněl zvonek. Polekaně nadskočila. Zrovna tento styl uvítání nečekala.

Jenom čas nestačí [18]

18. září 2014 v 11:57 | Maya Maylu

DENÍK: 10. PROSINCE

Všechno se zase zlepšilo. Když už jsem si myslela, že se Snížkem mohu rozloučit, se mi vrátil. A dokonce v trochu jinačím provedení. Věřila bys tomu, že i muži umí vařit? Tak já tomu už věřím. To jídlo, které mi včera udělal, bylo opravdu dobré. A to dokonce tak, že mi bylo líto, že jsem celou porci nedojedla. Ale Snížek se nezlobil. Řekl mi, že to nevadí. Že porce bude zvětšovat postupně. Jako kdyby měl v plánu mě vykrmit.
Ano vím to, zní to trochu bláznivě.
Ale aby to nebylo jenom o rozplývání nad jídlem. Zjistila jsem jeho pravé jméno. Dimitrij. To jméno… lahodilo mému uchu. Přesto tak nezvyklé. Dimitrij. Dimitrij. Musí být ruské nebo ukrajinské. Zatím jsem se nezeptala. Všechno pomalu a postupně. Bylo by to na mě moc informací. Už takhle to trávím velice pomalu.

Jenom čas nestačí [17]

18. září 2014 v 11:54 | Maya Maylu

VĚŘÍM TI!

Odmítala Snížka pustit. Ne teď, když už ho má zase u sebe a může z jeho hřejivé srsti čerpat energii. Co na tom, že to je ve skutečnosti mytické stvoření a ne nějaký domácí mazlíček. Dál se vděčně tiskla k bílé srsti a nechala do ni padat slzičky štěstí a úlevy. Konečně se po dlouhé době odtáhla. Lemem trička si usušila mokré oči.
'Její vůně, tak sladká. Tak vzrušující. Chyběla nám. Moc nám chyběla.'
"Tak pojď. Jdeme se najíst." Co by pro té jeho modré oči neudělala. Zvedla se z gauče. Kolena se jí klepala díky zbytkovému adrenalinu v krvi. Ustála to.

Jenom čas nestačí [16]

17. září 2014 v 15:17 | Maya Maylu

DENÍK: 9. PROSINCE

Asi ten deník nikdy nedostaneš do rukou, Elzo.
To co sem píšu, by asi nikdy neměl znát nezasvěcený člověk.
SNÍŽEK JE VLKODLAK!
Ano, vidíš správně. VLKODLAK!
Začalo to zaklepáním. V tak nelidskou hodinu si říkám: Kdo to otravuje? Původně jsem chtěla zůstat v posteli a nevylézat. Jenomže to klepání bylo tak… naléhavé. Nešlo na to nereagovat. Prostě jsem se nakonec vykodrcala z postele. A teď mi nebudeš věřit.
 
 

Reklama