Říjen 2014

Já, pisálek [1]

16. října 2014 v 19:45 | Maya Maylu |  Projekty
ČÁST PRVNÍ - JÁ A PSANÍ
1) Moje začátky
Začátky se datují někdy až k roku 2002 ksyž jsem si psala svoje svoje první příběhy do šuplíčku z jedné opavdu dlouhé nudy v nemocnici Být 24h/den. připoután k posteli a nemoci se pohnout bylo opravdu frustrující. Hlavně když to takhle trvalo celé tři měsíce. Bolest a nuda byly dobrými podměty k tomu začít psát a číst knihy.

Hřejivá výzva [0]

15. října 2014 v 15:16 | Maya Maylu |  Projekty

Další projekt na procvičení mé milované škodolibé múzy. Ale tak proč ne, snad se vejdu do toho půlročního presu. Témat přeci jenom není málo.
Oč jde?
V předem určeném termínu musím splnit předem daný počet témat, které byly sepsány autorkami výzvy. No držte mi palce. Snad se mi to povede.


Já, pisálek [0]

15. října 2014 v 15:08 | Maya Maylu |  Projekty
O co jde?
Krátký projekt, který vymyslela Nemesis Moriko. Budu odpovídat na otázky aměřující se na literární tvorbu.


Zóna 13 [7]

15. října 2014 v 14:31 | Maya Maylu |  Zóna 13

KAPITOLA 06

LILY

V noci mě trápily zlé sny. Pro někoho mé rasy opravdu nezvyklé a i nebezpečné. Starší mi vždycky vyprávěli, že když samotná noční můra má noční můry brzo nad ní zazvoní zvony. I když zkapat v takovém věku jakého jsem se dožila já, by někteří nebrali jako velkou škodu, ale kruci, vždyť ještě nemám ani šedinku.
Takže bych se asi neměla divit, že vypadám jako obživlá mrtvola. Únava si hold vybrala svoji daň, jak zevnitř tak i zvenčí. Jenom s vypjetím všech sil jsem se dokázala vyhrabat z postele. Nic příjemného řeknu vám. Spíše to připomínalo plavání kraula na souši. Všechno mě bolelo. Každičký kousek svalstva.
Jak se říká: celý člověk. Auviky, au. V takovýchto chvílích se cítím přesně na svůj věk. Obživlá mumie.
Ani kýbl kafe a velká plechovka energetického nápoje nepomohla. To jsem do nich vkládala velké naděje. A ony mne zklamaly.

Vysvobození [1]

12. října 2014 v 16:13 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

I.

Nepříjemný zvláštně nasládlý zápachu mu vehnal slzy do očí. Musel zamrkat, aby si zrak navykl a on mohl vidět, kde se to nacházel.
Opět se tam objevil. Opět se mu sevřelo hrdlo nad nastávající situací. Kdyby jenom netušil, kam to všechno povede. Zhluboka se nadechl a vykročil vpřed.
Dlouhá temná chodba. Z každé strany se v malých klecích tísnila různá stvoření a nesmrtelné bytosti. Tvorové humanoidního typu natahovali ruce směrem do středu chodby. Bolestivě skučeli. Někteří prosili o jídlo. Jiní, zoufalý a unavení, prosili o ukončení jejich bídného života.

Zóna 13 [6]

3. října 2014 v 15:11 | Maya Maylu |  Zóna 13

KAPITOLA 5

NOIR

Zavolat ty pitomce bylo snad to nejblbější, co mě toho dne napadlo. Neměl jsem se nechat rozhodit tím podřadným omegou. Jednalo se jenom o vystrašenou kouli chlupů. Člověk? A v mrtvé zóně? Prosím vás. Nechtějte mě rozesmát. Taková hovadina.
>Nervózně jsem poklepával prsty po masivní desce stolu a čekal až se vlci, které jsem si nechal zavolat, milostivě dorazí. A pro mě se to táhlo jako dlouhé hodiny. I když se jednalo jenom o minuty.
Nakonec se ozvalo to tolik známé zaklepání na dveře. Konečně.
"Dále." Vyštěkl jsem. Nedivte se mi. Jsem rozrušeněj a nasranej až na půdu. A konečně jsem ho viděl. Samuel vešel do kanceláře se sebevědomím, které mě dokázalo extrémně vytočit. Dříve se jednalo o dobrého vlka. Pak se ale všechno pokazilo. Samuel si začal až moc vyskakovat. A moje pozice alfy začínala být opravdu ohrožená.
Raději se zbavit konkurence dokud je ještě čas. Ano je pravda, mohl bych ho zakousnout, zastřelit, roztrhat. Jenomže ten spropadenej Samuel má za sebou větší polovinu smečky. Bude lepší se ho takto nenápadně zbavit.
"Chtěl jste se mnou mluvit? Alfo?" Ta jeho laskavost mě taky vytáčela. To z něj dělalo vhodného nového alfu. Což jsem nemohl dopustit.
"Posaď se. Musím ti říct něco důležitého." A ďábelsky jsem se usmál. Sice budu znít mile, ale pro něj to nebude milé ani omylem.
Co to bude?!
"No řekněme, že si budeš muset zabalit." A doslova jsem se těšil z jeho překvapeného výrazu.