Prozření [7]

13. září 2014 v 14:29 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

VII.

Když Aj opustil stodolu a zahlédl její siluetu napravo od sebe, jen se zastavil a teprve pak pomalu obrátil hlavu. V jeho kamenné tváři se nepohnul ani sval, ale cítil, jak se všechny jeho orgány bolestně sevřely. Jak tam tak stáli a zírali jeden na druhého, měl na chvíli pocit, že je to ona...
"Luise..." Příliš pozdě si uvědomil, že mluví nahlas.
Věnovala mu pohled plný překvapení, jakoby se probrala: "Co?"
Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku a tak se alespoň pokoušel uklidnit. Není to ona. Tahle byla menší, s hnědými vlasy a hubená, až skoro připomínala malého kluka.
Když jí neodpověděl, zvážněla. "Kdo jste? Co děláte na farmě?" Snažila se být formální, ale její tón poukazoval na osobnost farmářské holky, co je zvyklá denně křičet na dobytek.


Chystal se promluvit, jenže Scad, stojící ve dveřích, ho předběhl: "To je v pořádku. Jen jsme mu radili, kudy se dostat do města." vysvětlil rychle a postavil se vedle Aje s triumfálním výrazem.
Aj nebyl naštěstí schopen nijak projevit své obavy - jak dlouho tam stál? Slyšel Luisino jméno, nebo ne? Rád by prozkoumal Scadův výraz a jeho široký úsměv, ale nebyla vhodná chvíle. Musel se věnovat dívce. "Ano, tak to bylo..." přikývl nerozhodně, zatímco hledal nějakou zdvořilostní otázku. Očima obsáhl okolí: "Vaše farma?"
Čekal, že tu bude s příbuznými, ale ona jen hrdě odvětila: "Jo!" Nenuceně k němu natáhla ruku se srdečným úsměvem. "Jsem Faith. Faith Lantern."
To jméno v něm probudilo skoro až něhu - byla tak malá, živá a tolik se podobala Jí. Skoro až litoval, že musí vložit svou ledovou ruku do její horké dlaně. "Jmenuji se A.J. Marlloon." představil se nedokázal z ní odtrhnout oči.
"A.J?" zopakovala. "To jako...?"
"Aj." dodal vzápětí.
"Aj?"
Nadzvedla tmavé obočí, ale vzápětí jen pokrčila rameny. Nejspíš byla na podivíny jako on už zvyklá. Zasypala ho přívalem otázek - jak dlouho je v Brigstoneu? Přišel sem pěšky? Proč šel tak daleko od města? Odpovídal jí krátce, nejlépe několika slovy, že tu ještě nestrávil ani den a má rád dlouhé procházky. Kdo ví proč, po každé větě se pobaveně usmála.
"Právě jsem uvařila oběd. Scade...? Můžete jít zburcovat přátele? A vy, nezdržíte se?" Upřela na Aje pohled plný hostitelského nadšení.
Teprve teď si uvědomil, že neměl snídani a prázdný žaludek se začínal hlásit o slovo. Včerejší večeře nebyla nic moc a vlastně celý předchozí den neměl v ústech. Umíral hlady. Přesto zavrtěl hlavou, připravený říct "ne", ale Scad jej opět předběhl.
"Jistě, že se zdrží!"
Měl námitky, ale to už jej popadla za ruku a táhla k domu. "Nemáte nic proti vepřovému?" zeptala se přes rameno. I na blátivé cestě byla podivuhodně rychlá.
Po další připomínce prázdného žaludku rezignoval. "Ani v nejmenším."

Poslední co koutkem oka zahlédl, byl mladíkův pobavený úsměv. Pak se ztratil v dohledu. Aj stěží stíhal drobounkým nohám obutým v odřených gumácích. Rozmočená cesta se proměnila v hustou travinu. Faith s nadšením sobě vlastním táhla návštěvu přes trávník kolem domu. "Bohužel, předem nemůžeme. Opravuje se veranda."
Pohlédl napravo, a opravdu - hned vedle cesty leželo několik starých trámů, nyní vhodných akorát na podpal.
Klapnutí dveří a ocitl se v menší chodbičce.
"Prosím. Sundejte si boty a vezměte si bačkory." Před ním přistála domácí obuv.
Ač kamennou masku nesundával, v nitru zděšením poskočil. Růžové chlupaté bačkory s hlavou králíka. Pohlédl na drobnou dívku před sebou. Zářila pobavením a její široký úsměv jej doslova lákal k pohlazení. Pohled sklouzl ke kotníkům. Aj se musel usmát. I Faith měla na sobě bačkory parodující zákony přírody, ty její byly zelené se žabičkami.
"No, nestyďte se, pojďte dál. Udělám vám čaj na zahřátí." Faith odvedla svého hosta rovnou do kuchyně, kde ho usadila na dřevěnou lavici potaženou pravou ovčí kůží. Chvíli na to přistál na stolku hrnek kouřící tekutiny. Ta dívka ho nepřestala zarážet. Nyní překvapila s hrnkem s fialovou kravičkou. Milka vládne světu.
"Aj? Vy jste asi hodně z daleka, že?"
"Ano, hodně z daleka."
Než ho Faith stačila zavalit další všetečnou otázkou, přišli poslední strávnicí. Mladá lovkyně Nemesis se zákeřně ušklíbla. S úsměvem na rtech ukázala postupně na růžové králíčkové a na šedé myší papuče. Aj jen pozvedl obočí.
"Prosím, nechte si chutnat."
Před každým přistála miska s polévkou zářivě oranžové barvy. Aj se zarazil. Opět zvažoval nad nenápadným opuštěním této farmy. Zvědavě se rozhlédl po ostatních obědvajících. Mladý vlkodlak doslova hltal polévku, Nemesis jedla pomalu, dle pokynů etikety, a Scad si se svojí porcí pouze pohrával.
"Takže, pane Marllowe, jen tak ze zvědavosti - říkal jste, že vás najala nějaká firma. Smím se zeptat, oč se jedná?" začal s taktickým rozhovorem Scad, který nenápadně vyměnil porci polévky se Shinem, který seděl po jeho levici. Nic proti Faith, ale mrkvovou polévku neměl dvakrát v lásce.
Aj pečlivě vyškrabal z talíře zbytek polévky a odložil lžíci. "Jde o stavební společnost. Vypracují plán a po schválení se postarají o dodávku materiálu a i pracovních sil." odpověděl a obrátil pozornost k Faith, která se zrovna chystala servírovat hlavní chod. "To vypadá opravdu dobře."
"Tím myslíte modernizaci?" pokračoval Scad ve výslechu.
"Správně. Brigstone má velkou příležitost, stát se jednou z nových metrpolí." řekl, aniž by se přestal zabývat krájením masa.
"A nemyslíte, že by mělo být město zachováno tak, jak je?"
Chvíli mu trvalo, než polkl: "A jaké je, smím-li se zeptat? Pokud vím, i vy jste pouze návštěvníci."
Faith postupně obíhala hosty s hrncem zelí. "Mělo to tu být zařazeno mezi chráněné oblasti, nebo co já vím. Kvůli stomům a zvířatům..." Hodila plnou naběračku na Shinův talíř a narovnala se. "Ale stejně bych ty vlky nejradši postřílela." Zamyšleně se posadila v čele stolu a chvíli, jakoby tiše zuřila, než přišel další výbuch: "Nevím, co s tím stavěním všichni mají? Začne se stavět a polovina vesnice příjde na buben. Například Cornik - bezva chlap, co by se stalo s jeho polem? Nic, byla by z nich parkoviště!"
Aj opatrně nabral zelí na vidličku, ale nechal ji ležet na talíři. Místo jídla se na Faith upřeně zadíval: "Společnost je v těchto případech ochotna nabídnout velkou kupní cenu za pozemky, plus odškodná majitelům a poskytnutí nové parcely. Když bude velké město, budou potřeba i velcí dodavatelé. - Nemesis, podala by jste mi ubrousek, prosím? Děkuji."
Nemesis se neochotně natáhla přes stůl s ubrouskem v ruce. "Stejně, není to vůči farmářům nefér? Většina z nich tu žije už od narození."
Pečlivě si otřel ústa a odstrčil prázdný talíř. "Souhlasím s vámi. Ovšem, svět je sám o sobě nespravedlivý. Už teď tahá za nitky průmyslu, hospodářství a vůbec všech podobných odvětví jen několik málo lidí."
"Vy jste asi domov neměl, co?" odhadla Nemesis s pozvednutým obočím. Možná na tom byl jako ona - možná ještě hůř.
"Průmysl, hospodářství... ať se jsou všichni vycpat, já své pozemky neprodám!" prohlásila Faith hrdě a začala sklízet ze stolu. To bylo proti srsti zejména Shinovi, protože ještě nedojedl.
"Domov, nebo prostředí k dospívání?" zeptal se polohlasně a Nemesis jen s námahou vzdorovala jeho zkoumavým očím. Byly hnědé, ale mísily se v nich rudé skvrnky. Dopil svůj čaj a obrátil se zpátky na Faith: "Možná nebudete muset. Také jsem zprvu smýšlel jako vy, ale za svůj život jsem si uvědomil, že lidé, kteří se nějakým způsobem dostanou k moci, se jí velice neradi vzdávají. Naopak, snaží se získat víc. Udělají vše proto, aby dosáhli svého."
Faith se jen lišácky usmála: "To já taky. Farmu dostanou jen přes moji mrtvolu!"
"Když o svých zaměstnavatelích přemýšlíte takhle, proč pro ně pracujete?" ozval se do této chvíle tichý Scad. Aj cítil v jeho přítomnosti nejistotu - mladý vědec ho celou dobu pozoroval a on zapomněl na původní ostražitost.
Pomalu vstal. "Díky za pozvání, vaříte výtečně." Usmál se na Faith a zamířil ke dveřím. "Velice mě těšilo."
Faith ho následovala do chodby a než za ním zaklaply dveře, obdařila ho tvrdohlavým pohledem: "Věřte mi, že já budu zatraceně tvrdý oříšek. Sbohem!"
"Ještě jednou díky, Faith. Jdu se zase vrhnout na tu verandu." povzbudivě se usmála Nemesis. "A neboj, všechno dobře dopadne."
Mužská část domácnosti šetrně oznámila jejich program do konce dne. Scad se Shinem se rozhodli prozkoumat město a zkusit se pozeptat místních na neobvyklé událostech posledních dnů.
Nemesis si při zatloukání hřebíků několikrát málem ublížila. Její prsty nebyly stavěné na monotónní činnost. Už se stmívalo, zapadající slunce vytvářelo v okolní krajině dech beroucí stíny. Náhle se něco mihlo v houští u přístěnku pro ovce. Pro obyčejného člověka by okolí vzbuzovalo normálním dojmem, pro cvičené oči lovce nikoliv. Mezi listím zakrslých ořešáků spatřila pár hnědých očí. Opatrnými kroky přicházela blíže k houští. Tvor se zatím nehýbal. Při přiblížení nemohla spatřit tvar zornic.
Zašustění listí.
Hejno havranů vzlétlo k nebesům.
Tvor se dal do pohybu.
Nemesis nijak neváhala a vydala se za ním. Obratně pobíhala v promočené travině. Silueta před ní byla shrbená, vzdáleně připomínající člověka. Jedno už věděla jistě, nejedná se o vlkodlaka ani upíra. Toužila zjistit, co je to vlastně zač. Štěstí jí však nepřálo.
Vztekle zavrčela. Jako ohař nesnášela útěk své kořisti. Pronásledování už nemělo Silueta před ní byla o mnoho rychlejší a stačila zmizet v temnotě nedalekého lesa. Kruci, soumrak znemožňoval čtení stop. Jenom by se mohla v lese ztratit. Rozhodla se počkat na své přátele, a jako by je svými myšlenkami přivolala.
Zrovna když se vracela sklidit nářadí - verandu dokončí další den - v dáli spatřila dvě blížící se postavy. Shinova rudá hlava nikde nešla přehlédnout. Na přivítanou ji už z dálky mávali. Jedna z chvil, za které lovkyně děkovala životu.
"Hoj! Neseme zajímavé novinky a jablka od jednoho farmáře."
Široký úsměv na vlkodlačí tváři donutil i mladou lovkyni k úsměvu. S pobavením pozorovala oba mladíky, jak se pošťuchují. Vrah ne-vrah, když mohli, dokázali se radovat i z maličkostí. Při pohledu na ně Nemesis nechtěla povědět dnešní příhodu, ale musela. Co když to byl on?
"Tak jak jste ve městě pochodili?"
Teplo sálající z rozdělaného krbu příjemně hladilo mysl a dalo zapomenout na nově rozpoutaný déšť. Faith jim připravila večeři, kterou si mohli odnést do svého nynějšího doupěte a sama se šla odebrat ke spánku s omluvou, že od zítra musí ostříhat některé ovce. Kupodivu se vyprávění zhostil mladý vlkodlak.
"No, ze začátku na nás brali vidle, ale jakmile jsme oznámili, že jsme výpomocná síla u Faith, hned se k nám chovali mile. Div, že nám nemazali med kolem huby. Jenže jsme bohužel nic nezjistili, až na výskyt několika upírů. Zachytil jsem pach asi tří, možná čtyř. Vesničané samozřejmě nic netuší. Co ty? Jak šlo stloukání dřeva?"
"Výborně až na jednu chvíli." Nemesis bojovala sama se sebou. Nutila se k mluvě. "Než jste přišli, někoho jsem zahlédla kousek od ohrady. Nevím o co - nebo o koho - šlo, každopádně byl rychlejší než já."
"Tak se po tom půjdeme podívat." hlásil pln nadšení Shin.
"Nerad ti beru iluze štěně, ale je tma a ještě k tomu venku prší." zchladil jeho nadšení Scad.
"Tak co teda budeme dělat?"
"Nic. Vyspíme se a budeme doufat, že se znova objeví."
Ajova cesta nevedla přímo do hotelu. Zvyklý z větších měst a jejich úřednického hemžení věděl, že jestli se chce někdy sekat s městskou radou, musí to jít zařídit okamžitě. Radnice byla jediná rádoby moderní budova v Brigstoneu, s úzkým schodištěm a nefunkčním výtahem, o jehož dveře se opírala žena v pleteném svetru, s cigaretou v ruce. Z pootevřených dveří přízemní kanceláře bylo slyšet smích.
Prstem ukázal ke schodům. "Je tu starosta?"
Vydechla šedý obláček a zakroutila hlavou. "Obědvá. Co chcete?"
"Rád bych si domluvil schůzku."
Podle jejího výrazu to nebyla požadovaná odpověď, přesto típla cigáro a zavedla ho do malé kanceláře. Uvnitř bylo pět stolů, pokrytých vrstvou nejrůznějších lejster, novinami počínaje a obaly od jídla konče. O okenní parapet se opírala starší žena s přelivem, u jednoho ze stolů seděla druhá a pila kávu. Neskrývaně zíraly na jeho děravý kabát. Do jeho příchodu musely vést vtipnou konverzaci a nebyly nadšené z toho, že jsou rušeny. Žena ve svetru tu byla nejmladší, tedy něco kolem čtyřicítky a s pečlivě nakulmovanými, tmavými vlasy. Zůstal stát u dveří, protože tu nebylo moc k hnutí.
Tmavovlasá úřednice se posadila k jedinému počítači v místnosti a možná i v celé budově, ale klávesnici odsunula stranou a vytáhla papír a tužku. "Vaše jméno?"
"A.J. Marlloon." představil se a počkal, až jeho jméno naškrtá do vzkazu. "Jsem tu jménem White Line Corporation."
"White Line..." zopakovala tiše. Když udělala na konci textu tečku, obrátila se k počítači a chvíli na něm cosi luštila přimhouřenýma očima. "Přijďte o půl čtvrté, první patro, šesté dveře vlevo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama