Prozření [6]

13. září 2014 v 14:26 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

VI.

"Tak kde je?" Při vstupu do nynějšího doupěte ovanul Nemesis příjemný teplý vánek. Obrátila se ke krbu a Shin si nemohl nevšimnout, jak jí spokojeně poklesla ramena.
Scad ukázal prstem na dveře od jejich provizorní ložnice, aniž by pozvedl zrak od další z mnoha encyklopedií. "Můžeme si promluvit venku?"
Docela neochotně jej následovala zpátky ze dveří. V téhle deštivé zemi neustále foukalo a tak byla právem rozhořčená, že musí pryč z tepla. Ale Scad vypadal vážně. Ne, jako když měl s něčím starosti. Tenhle pohled znamenal mnohem víc a Nemesis se ho za ty roky naučila rozeznávat. Bylo to jakési zaujetí, podobné chvílím, když vylepšoval některou ze svých oblíbených zbraní.


Odstrčila Shina, který se vydal za nimi, a zabouchla mu dveře před nosem. Bude chvilku zuřit, ale teď by se radši obešla bez jeho poznámek. Rukou si prohrábla bílé vlasy a věnovala Scadovi netrpělivý pohled. "Takže?"
"Pamatuješ, když jsem ho včera prohlížel?" Při otázce kývnul směrem ke stodole, aby bylo jasno, o kom mluví.
Přikývla. "Ano. Ale jestli tě to zajímá, já ho zas tolik nezkoumala." dodala ledovým hlasem.
"Čekal jsem to," usmál se. "takže sis nevšimla jeho jizev, hmm?"
Zvážněla. "Jakých jizev?"
"Kousanců. Upířích." Dal ta dvě slova zvlášť, aby měly větší důraz. "Včera jsme se všichni zajímali jen o jeho břicho. Došlo mi to až ráno a šel jsem se přesvědčit. Má jich tam asi šest, od jednoho vede jizva skoro až k lopatce."
Scad čekal, že ho začne bombardovat upřesňujícími otázkami a společně dají dohromady nejeden závěr, ale Nemesis udělala něco úplně jiného. Prostě se otočila na podpatku a zmizela uvnitř stodoly. Nechápavě ji následoval. "Co chceš dělat?"
Obešla horu balíků sena a chvíli jí trvalo, než odpočítala ten správný. Po chvíli přehrabování zpoza něj vytáhla schované pouzdro. Vybrala si jednu ze svých pistolí a zkontrolovala zásobník. "Vyzpovídat ho."
S touto myšlenkou rozrazila dveře do dolní místnosti. Naštvaný Shin jí chtěl asi oplatit nějakou jedovatou poznámkou, ale ignorovala ho. Během vteřiny zdolala schody vzhůru a otevřela dveře do ložnice. Pak se zarazila. Neznámý stál nehybně uprostřed místnosti, tak trochu bokem k ní, takže si mohla nerušeně prohlédnout jeho poloprofil. Měl tmavě hnědé vlasy, shrnuté z bledého obličeje s tmavýma očima, dlouhým nosem a nevýraznými rty. Ve svém černém kabátě, zapnutém skoro ke krku, působil úplně jinak, než včera. Bledé ruce měl spojené u pasu a celý jeho postoj vyvolával dojem chladné důstojnosti. Zamrazilo ji. S podobnou se často setkávala u zástupců upířího druhu.
"Kdo jste!?" S touto otázkou namířila hlaveň pistole na jeho čelo.
Aj nehnul ani brvou. Od jisté doby se ho emoce, jako strach nebo zmatek, týkaly jen velmi vzdáleně.
"Jmenuji se A.J. Marlloon. Těší mě, Nemesis."
Byla přesně taková, jak si ji představoval. Dokonce ani pracovní montérky, bunda a sepnuté vlasy tomu neubíraly.
"A ty? Odkud mě znáš?" Šedé oči lovkyně značily odhodlání. Sledovala každičký pohyb návštěvníkova těla. Ostražitost se stala jejím druhým já už v dětství.
Aj přešlápl z místa na místo. "Myslím, že máte spoustu důležitějších otázek… třeba, co dělám v Brigstoneu? Co se mi včera stalo? A předně, čím jsem?"
Lovkyně mírně nadzvedla obočí. Podivila se, s jakou klidnou tváří dokáže hovořit, i když má mezi očima hlaveň od CZ 75. Ten muž ji neustále překvapoval. "Tak prosím, když už otázky víte, tak odpovědi by neměly být zas tak velký problém, ne?"
Koutky jeho rtů nevědomky vyskočily o pár milimetrů výše. "Neslíbil jsem je."
"Musíš to řešit vždycky takhle?" U Nemesina ucha se objevila Scadova ústa. Hlas, který vždy dokázal uklidnit, teď řezal jako břitva. Lovkyně se nevědomky otřásla. Pomalu pootočila hlavu směrem k příteli za zády. Zbraní však nepohnula ani o milimetr.
"No co? Holt, starého psa novým kouskům nenaučíš."
"Můžete pro změnu zkusit některý z psychologických postupů, Scade Blue." ozval se Aj, zaměřený na nového návštěvníka.
Jeho pohyby a chladný tón hlasu dováděl dívku k nepříčetnosti. V nitru zuřila, navenek nasadila chladnou, neměnnou masku. Jenom doufala, že partii, kterou rozehrála, dohraje až do konce bez větší újmy na zdraví všech přítomných. Náhle pozvedla zrak k trámům zkosené střechy. "Že by se nám hrabal ve věcech?"
Hlasité kroky, skřípání starých prkenných schodů, rozražení dveří - trojice se ohlédla ke zdroji rámusu. Mezi rámy stál Shin - rudé tváře spolu s výrazem naprostého šílence dokazovaly jeho momentální psychické rozpoložení: "Co? Věci? Kdo? Až se mi dostane po ruky, je z něj mastnej flek!"
Ajův lehce pobavený výraz, který vykouzlil při zvýšení počtu žijících bytostní v pokoji mladého vlkodlaka, vytáčel na nejvyšší možnou hranici sebeovládání. "Měl jsem už nejednou čest s vašimi několika soukmenovci, ale žádný není takový, jako vy, Shine Lao. Nic ve zlém, samozřejmě."
Mírně nechápající vlkodlak ukázal prsten na vetřelce. "Co to proboha mele?"
"Jenom klid Shine, když tak mu můžeš přenechat pár svých blech." Pronesla mladá lovkyně tónem matky, uklidňující dítě. Pohladila rudou střapatou hlavu, načež obrátila pozornost zpět na Aje. Mile se usmála. "Jenom pár otázek a pak můžete, pane Marlloone, táhnout třeba do pekel." Opatrně volila svá slova. Snažila se vyznít klidně a vyrovnaně, ale zároveň ironicky.
"Ach, silná slova." Aj udělal stranou pár kroků. Hnědýma očima si prohlížel skromné vybavení pokoje.
"Zdá se mi, že budete starší, než je na první pohled vidět. Ale i tak, uvnitř je něco, co nikdy nevyroste…" Nemesis z jeho hlasu nedokázala vyčíst sebemenší náznak jakékoliv emoce. Trochu ji to zneklidňovalo. Sledovala ho, jak přešel až k její posteli a jemně, jenom bříšky prstů; jako by se bál, že se spálí; přejel po dokonale uhlazené struktuře polštáře. Prohlížel si ji, jako lovec svoji kořist. "Mám pravdu, že? I přes to, že bílá barva je dnes v módě…" Pohlédl ji zpříma do očí, načež sledoval její platinovou barvu vlasů.
Nevědomky si sáhla na volný pramen visící kolem ucha. "A u vás to nejsou silná slova? Pokud vím, jsem tu já ozbrojená a vy ne. A taky byste mohl odpovědět už z laskavosti ne?"
Do rozhovoru se zapojil i Scad. "Je jiný… ne, tenhle upír nebude."
"Podle pachu spíš něco mezi." usoudil Shin tiše.
"Díky, fakt mi pomáháte." sykla na své partnery Nemesis.
Aj ignoroval tichý rozhovor mezi lovci. "Nikoliv, Nemesis. Mě také zajímají některé věci. Třeba, co dělají vědec, vlkodlak a experiment na místě, jako je Brigstone?"
"A vy? Upír nejste, přestože tomu váš krk neodpovídá. Odpověď za odpověď." Scad se snažil úspěšně předhonit Nemesis. V duchu tušil, že mladá lovkyně zuří a mohla by každou chvíli ztratit svoji sebekontrolu.
Až teď se ozval uražený Shin. "Poloviční vlkodlak prosím."
Mladá lovkyně Scadovi pohledem poděkovala. Aspoň měla čas uklidnit svoji rozbouřenou mysl. "Prosím Scade, je celej tvůj. Ale jestli chceš, udělat cedník z jeho hlavy bude otázka dvou minut." Přehodila si zbraň z jedné ruky do druhé. Pečlivě sledovala Ajovi pohyby. Neuniklo jí ani to, že začal zkoumat škvíry mezi jednotlivými prkny. A pak přesunul pohled opět na ni. Zamrazilo ji v zádech.
"Musíte být určitě jedna z prvních. To se ještě nebáli experimentovat s bizarnějšími kombinacemi. U těch…" mírně se zarazil. Hledal ta správná slova. "nás, pozdějších, šlo hlavně o vyváženost a oddanost."
"Přesněji druhá v pořadí, první pokus zahynul ve věku dvanácti let."
Nemesis začal ten muž zajímat. Podle toho jak mluvil, musel být genetický pokus přesně jako ona. Ano v minulosti se s některými setkala, ale ani jeden nebyl tak dokonalý jako ona nebo Aj, nevypadali jako lidé. Jen jako by z dálky slyšela Scadův hlas plný zájmu.
"Kombinace? Jaká je ta vaše?"
"Jak bylo řečeno - odpověď za odpověď. Kdo vás sem poslal?" zeptal se Aj, jemuž se povedlo obrátit Scadův návrh proti němu.
Nemesis pohlédla na Shina. Zrovna se uvelebil na její ustlané posteli. Zabořil nos do polštáře a deku shodil k zemi. Přepadla ji chuť zakroutit mu krkem. Pf, a to to dnes ráno stlala. "Řekněme, že nás poslalo naše vedení."
Přikývl, jakoby si potvrdil vlastní závěr. "Lovci? No jistě…"
Scad začínal být netrpělivý. Pozoroval Aje obcházejícího prostory pokoje. "Jste na řadě!"
Kamenný pohled se stal první odpovědí. "Když se před lety začal znásobovat počet upírů, vláda si vymyslela všechny ty experimenty, aby měla vhodnou zbraň k jejich regulaci. Ale většina pomřela nebo se vzbouřila dřív, než přišly očekávané výsledky. Proto zkusili něco nového."
"A to?"
Další Scadovu otázku nevnímal. Přestoupil k Nemesis. Byl tak blízko, že mohla cítit doznívající pach alkoholu. "Co to bylo, Nemesis? Co je vaším totemovým zvířetem, částí vaší duše? Co použili při ničení vašeho já?"
Povzdechla si. Šedé oči promasírovaly víčka. Snažily se probrat se zlého snu.
"Popravdě, ani nevím... Zkoušeli toho na mně a sestře strašně mnoho. Od jedů po nějaké neznámé genetické vzorce. Když začali, bylo mi teprve osm. Proč to tu vůbec vyprávím?" Už ani nevěděla, co říká. V tom muži muselo být něco podmanivého, jinak by dokázala kočírovat svá ústa. Jenomže z něj nemohla spustit oči. Připadal jí tak tajemný a zároveň známý.
Pokýval hlavou. "Sestra…" Odmlčel se a po několika vteřinách pokračoval ve svém přerušeném monologu. "Jak jsem řekl, chtěli vyzkoušet něco nového a zároveň starého. Obrátit upíry doslova proti jim samotným. Čili, proti mně. A to je, dá se říct, celý můj tragický příběh..." Aj pohlédl na Scada. "Teď jste na řadě vy."
Scad zapomněl na svůj výzkumnický zájem a jeho pohled ztvrdl. "Já nemám žádný příběh."
Ajův pohled se snažil do Scada propálit díru, rovnou v místech, kde bilo srdce. "Ale ano. A jednou mi ho povíte."
Nemesis se pousmála: "Tak to vám přeju hodně štěstí - z něj to ani páčidlem nedostanete. Ale teď zpátky k věci. Co tu pohledáváte?"
"Vcelku nezajímavé věci, týkající se… nazvěme to dvěma rodinami. A přestože se to nezdá, Brigstone stojí nevědomky mezi nimi."
"Aha, takže je nepoužitelný, co Scade?" uzavřela Nemesis, zaměřená na svou vlastní misi. Nálož cizích problémů ji nezajímala.
"Neodsuzuj ho hned…" Scad obrátil pozornost od lovkyně zpět k Ajovi. "O jakých rodinách mluvíte?"
"Hádej Scade, hádej." Vlkodlak přešel od pasivity k aktivitě. Přímo miloval škádlení svého přítele ve zbroji.
"Ticho ty tam." Musela to být Nemesis, jež zabránila začínající roztržce mezi vlkodlakem a člověkem.
"A koho vy tři lovíte v Brigstoneu?" oplatil Aj opět otázkou.
Scad se už připravoval k peprné poznámce, jenomže Nemesis mu zakryla rukou ústa. "Řekněme, že trochu větší škodnou.
"Jaký druh?"
"Jo, to kdybychom věděli..."
Aj pohodil hlavou a několika kroky změřil místnost. "Myslím, že tady by neměla vaše kořist moc volnosti. Nynější vládci si své území hlídají a vetřelec by tak dlouho nepřežil." S ladností šelmy obešel všechny lovce a hlavně Nemesinu stále odjištěnou zbraň. U dveří se zastavil. "Sice jsem k tomu nebyl stvořený, ale i tak hraji roli jejich poskoka. Ačkoliv přiznávám, že je čím dál zajímavější. Zatím na shledanou, lovkyně Nemesis." Odešel a zanechal za sebou trojici zmatených lovců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama