Prozření [23]

14. září 2014 v 21:01 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

EPILOG

"Nikdy jsem nesnášela loučení." Mladá farmářka jenom tak stihla zamáčknout slzu deroucí se na povrch.
"A kdo říká, že už se nikdy neuvidíme. Díky dnešní moderní technice můžeme být neustále ve spojení. A e-maily nic nestojí. A kdo ví, třeba jednou zase pojedeme do Anglie. A pokud se tak stane. Přísahám, že tě navštívíme." Nemesis se na Faith přívětivě usmála. Tahle malá energická žena mladé lovkyni přirostla k srdci. Její optimismus byl nakažlivý.
"Budu to brát jako slib, Nemesis. Opatrujte se. To co děláte, je to opravdu nebezpečné zaměstnání…" dívky se pevně objaly. "… prostě neumírejte."
"O to aspoň v mém případě strach mít nemusíš. A myslím, že ani moji parťáci nedají svoji kůži lacino."


"A co vůbec budete dělat? Moc jsem z těch vašich hovorů nerozuměla." To byla cela Faith Lantern, zvědavá až na půdu. I Scad se musel nad tímhle dětských chováním pousmát. I když mu to stehy pod okem moc nedovolovaly. Jak ten čas letěl. Týden uplynul od doby, kdy Faith zachránily ze spárů šíleného zmutovaného vojenského pokusu. A tím také vyšla najevo celá ta past na Nemesis. Scad a Shin celých těch sedm dní trávili odpočíváním, protože jim na rozdíl od Nemesis se rány hojily pomaleji. Sledoval objímající se dívky. Kolikrát toužil po normálním životě. Jenomže touha je touha, trvala by jenom chvíli a pak by se stejně vrátil k boji proti zlu.
"Pojedeme domů… už se nemohu dočkat na naše malé doupě. A tam si v klidu počkáme na změnu vedení celé aliance. No a pak se uvidí. Víš Faith, naše řemeslo má takové motto: Žij přítomností, minulost zapomeň a nad budoucností nepřemýšlej." Scad si dramaticky odkašlal. "I když si ani jednoho nás nedokážu představit, jak žije naprosto normálním životem."
"A taky dobře víš, že já ani normální život vést nemůžu." Vložil se do rozhovoru Shin.
"Nemesis prosím, drž si to štěně na vodítku." Odpověděl s hraním nezájmem Scad. "A co vy pane Marlloon, jak vy vidíte svoji budoucnost." Otočil se na posledního přítomného, který doposud stál tiše stranou a jenom sledoval. Aj pokrčil rameny.
"Ještě chvíli zůstanu tady. Brigstone se mi docela líbí. Je tu klid a mír. A hlavně tu sem federálové ani nepáchnou. A pak… to je ve hvězdách. Možná budu cestovat. Možná si moje služby najme další upírská frakce schovávající se za stavební firmou." Malým Brigstoneským náměstím se nesla příjemná uvolněná atmosféra. Aj předstoupil před mladou lovkyni, aby si s ní mohl potřást rukou. "Hodně štěstí Nemesis. Doufejme, že se vás problémy vyhnou velkým obloukem."
"To je přeji i vám, pane Marloon. Protože i vy si zasloužíte trochu toho štěstí. A myslím, že to štěstí stojí přímo za vámi." Nenápadně okem zavadila o Faitj. Aj ihned pochopil diskrétní narážku. Neubránil se úsměvu.
"A to vaše právě ocucává patník."
"Velmi vtipné. Ale nebojte už si štěstí nenechám proniknout jen tak mezi prsty. A vy byste taky neměl."
Scad netrpělivě zatleskal. "Tak fajn mládeži. Konec cukrování pokud chceme odletět ještě dnes, měli bychom vyrazit na cestu." Jako odpověď po něm letěl kus zdiva z nedalekého domu, kterému se ladně vyhnul.
"Tak tedy ještě jednu otázku pane Blue. Kam se poděla mrtvola EX-03?"
Scad tuhle otázku očekával už dříve. Ale jak se zdálo, Aj měl hodně silné sebeovládání. "No řekněme, že jsem tu mrtvolu poslal jednomu moc fajn doktorovi, který si ji zasloužil." Lstivě mrkl k Ajeovi.
Další tiché: Sbohem. A. Nashledanou. Pak už trojice lovců nastupovala do černého jeepu, který jim ochotně propůjčila místní upíří rodina. Jak ironické. Dokonce i se svým osobním řidičem, který je měl odvést na Londýnské letiště, odkud měli cestovat zpět domů.
Bože. Jak Nemesis milovala lov. Jedině při něm se cítila naprosto volná. Žádná hračka, žádný pěšák sloužící vyššímu dobru. Při lovu se z ní stala nebezpečná šelma. A tady byla doma. Svůj revír znala nazpaměť i po slepu by se dokázala přemístit z jednoho konce města na druhý a zase zpět.
Při běhu si tiše pobrukovala písničku. Ani nevěděla její název. Slyšela ji dnes poprvé v rádiu a nemohla ji vyhnat z hlavy. Její kořist, asi žena, utíkala po hlavní třídě směrem do centra. Zahalená černou kápí nebylo vidět do jejího obličeje. Ale pach nelhal, Nemesis z té osoby cítila zlo. Osoba zahnula. Změnila směr běhu.
Tentokrát centrum města jenom obíhaly. Což bylo pro její kořist jenom dobře. Uličky se postupně zužovali a lidí ubývalo.
| << Předchozí díl | Zpět na info | Následující díl >> |
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama