Prozření [17]

14. září 2014 v 20:16 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

XVII.

Nemesis mlčky zaplula dovnitř obytné stodoly. Rozhlédla se po balících slámy úhledně vyskládaných kolem malé budky, ve které byl zřízen provizorní byteček. Kdo by mohl tušit, že by někdo mohl v takovém kutlochu žít. A ono to bylo překvapivě pohodlné. Navíc tak nečekané, že žádného zloděje nenapadne do podobného stavení strčit jenom čumák. Jo, kdyby jenom koukl za balíky slámy. Určitě by mu vypadly oči z důlků nad tou obrovskou zásobu zbraní. Hlavně se mohla konečně svobodně nadechnout. Už žádný nepříjemný pocit sledování.
Už při prvním setkání se jim Faith omlouvala, že nemohou bydlet v hlavním domě, kvůli jeho zanedbaném stavu. Ani se nedivila, jeden člověk na tak velkou farmu je prostě málo. Dokonce i Shin přes první protesty by teď nechtěl spát jinde. Možná to je pro tu blízkost, díky které může spát hned vedle Nemesis. O čemž doufal, že lovkyně neví.


Tiše zaklela. Už tři dny si pro sebe v duchu slibuje, že ty zpropadené vchodové dveře promaže. To vrzání zrezlých pantů, každého příchozího nepříjemně tahal za uši. Takže možnost tichého vplížení nakonec nepřipadalo v úvahu. Hned každý ví o vaší přítomnosti.
Nakoukla do provizorního obývacího pokoje. Vzhledem k chladnému počasí plápolal v krbu malý plamínek, u kterého si to ve změti dek hověl Shin. Vlkodlak v lidské podobě ležel na zádech s rukama ležérně naskládanýma pod hlavou. Oči přivřené. Nohy pokrčené v kolenou se sem tam zhouply zprava do leva.
Scad naopak seděl úhledně, jako kdyby spolkl pravítko v křesle naproti Shinovi a pročítal nějaké místní noviny. Vrchní roh byl ohnutý, takže překryl název novin. Prohledával všechny zprávy a hledal v nich jakékoliv náznaky paranormálních aktivit. Třeba nějaké řádění upírů zakamuflovanou jako válka gangů. Což na takovém předměstí je více než nezvyklé. Gangy a na vesnici? Divné, opravdu divné. Není žádný naivní trouba. On raději všechno přezkoumá, minimálně dvakrát.
"Mám pro vás jednu zprávu. A myslím, že vám to nebude líbit," začala kout železo, dokud je žhavé. Čím dříve to ze sebe vysype, tím dříve budou moci něco dělat. Přeci jenom ta zpráva nepatří mezi ty "dobré".
"Tak povídej." Vyzval k mluvení Scad. Zvedl pohled od novin na mladou lovkyni. Brýle posunul po kořeni nosu dolů, aby nepřekážely ve výhledu.
"Jde o to, že nám... že nám chce někdo pomoci." Tohle oznámení Scada opravdu zaujalo. A nebylo výjimka, že Shin to celé jako obvykle zase všechno prospí.
"O koho jde? Povídej."
"No, asi to bude k neuvěření. S námi chce spolupracovat A. J. Marllon. Chce pomoci a podělit se s nějakými informacemi." Nemesis o tom uvažovala celou cestu domů. A došla k závěru, že za pokus to může stát. Nemůžou tím nic ztratit. Nebo snad ano?
"Já říkám, že je to naprostá pitomost Nemesis. Cožpak si neuvědomuješ, že ten chlap je na straně upírů." Rozpřáhne ruku do vzduchu, aby dodal svým slovům na váze. Noviny poputovaly na konferenční stolek. Nechápavým pohledem počastoval lovkyni. Připadala mu to jako naprostá pitomost. Hrozně velká pitomost. I Shina tohle prohlášení zaujalo, takže nakonec nespal. Jenom poslouchal sen zavřenýma očima. Zmateně koukl po obou přátelích. Do rozhovoru se nezapojoval. Prozatím neměl žádný názor. Jenom poslouchal.
Nemesis značně rozhořčeně zkřížila ruce na prsou. Takhle ji odbít a ještě neřekla svůj názor. Ale Scad byl prostě takový, opovrhoval každým riskantnějším návrhem. "A ty bys nemusel být takový skeptik. Víš, co se říká o přátelích a nepřátelích?"
"Přátele si drž blízko u těla, nepřátele ještě blíže. Ale to neznamená, že s tím nemusím souhlasit. Chápeš to Nemesis?" Což u lovkyně vyvolalo jenom útrpné povzdechnutí.
"Scade, on ví něco co my ne. A to by nám možná mohlo pomoci tu zapeklitou situaci rozlousknout. Možná by nám pomohl vyřešit ten problém s Aliancí. Když my jsme na mrtvém bodu. Nemyslíš?" Nikdy by ji nenapadlo, že ona bude v tomhle rozhovoru ta chytřejší. Karta se obrátila. Alespoň pro tentokrát.
"Ale..."
"Zkus to jednou risknout Scade. Žádám tě jenom o tohle. Copak ti není podezřelý ten nedostatek informací? Poslali nás sem, bez zjevné příčiny. Na zabijáka, kterého by mohl odprásknout kdokoliv. A nemusel by kvůli tomu cestovat přes polovinu zeměkoule."
Scad si útrpně povzdechl, dosti podobným způsobem jako před chvílí Nemesis. Což byla pro lovkyni dobrá zpráva. Byla to první indicie toho, že se vzdává. "Dobrá... zkusíme to. Ale hned při prvním náznaku couvneme." I tak však nechtěl zbytečně polevit ve své ostražitosti. Musí si přeci hlídat svoji skupinu. Koukl na zmateného vlkodlaka, jako kdyby v něm hledal nějakou opru. Té se však nedočkal.
Shin pokrčil rameny a pak poprvé za tu dobu promluvil. "Za pokus to stojí. I mně se to nelíbí. Ale Aliance s námi viditelně vyjebává. Nebo jsem jediný, který si to myslí?" Nemesis zakroutila hlavou. Poslední dobou co Shin vypustil z úst jakkoliv dovedl konverzaci do konce.
Že by dospěl? Pomyslela si pro sebe.
Nemesis se spokojeným úsměvem přikývla. "Jistěže, nebudeme zbytečně riskovat."
"Hodná holka."
"Tohle oslovení si pro příště odpusť Scade."
Nastalé ticho doplněné jenom slabým praskáním dřeva v krbu nechtěl nikdo přerušovat. Nemesis si promnula najednou prokřehlé ruce. Vždy když řešila podobné téma, ji začnou, snad to je způsobené obavami, méně prokrvovat ruce tudíž je má studené. Shin si toho jevu, za tak krátkou dobu co s nimi je, stihl všimnout. Mlčky poklepal na přikrývku vedle sebe.
"Ne, plán je v plném proudu. Za chvíli bude i to území patřit naší rodině." S pobaveným úsměvem si natáčela na štíhlý prst pramen tmavých vlasů. Před nedávnem poslala toho blázna Marlloona na sebevražednou misi. Přeci jenom potřebují obětního beránka, aby její rodina mohla vyhladit tamtu. Matka jim byla velkým trnem v oku. Vesměs díky pozemkům, na kterých si seděla jako kvočna na vejcích. Ta jí nevyužívaná prostranství by se tolik hodila ostatním rostoucím rodinám. A stačí jedna malá chybička z její strany. Jedna malilinkatá a rada zabaví vše. I tu kýčovitou skrýš.
"Je to jenom otázka času, kdy té staré babě dojde trpělivost a zabije ho. Pak už to bude jenom naše." Prostornou kanceláří s jedním z nejlepších výhledů na Mind Town zazněl pobavený smích. Žena se otočila na pohodlném koženém křesle do kolečka čelem k francouzským oknům.
Dříve, za dob pevných linek si na prst natáčela kabel od sluchátka, teď s pokročením technologií si musela postačit se svými vlasy.
"Nebojte, budu situaci neustále sledovat. Ano. I mě se nelíbí přítomnost lovců v Brigstone. Ale mohlo by nám to být k užitku." Ač ona osoba na druhém konci upírka poslušně kývla při každém slovu, který uslyšela. Díky speciálním UV fóliím na oknech mohla procházet budovou i ve dne pokud slunce bylo schováno za mraky. Což pomáhalo k upevňování jejich obchodních styků.
Další výhodou této výškové budovy byla podzemní část, žádné parkoviště jak mluví stavební plány ale tři velká, prostorná patra sloužící jako ubikace její upíří rodiny.
"Ano, bylo by vhodné zkontaktovat Alianci a optat se jich. Jistě nebojte se, vše v mezích slušného chování. Jenom aby naše křehké vztahy nebyly přetrhány." Ženě úsměv opadl. Vůbec se jí nechtělo kontaktovat lovce. Jenomže na výsledku úspěšné akce závisí mnoho upířích životů. A už je jenom na ni jaké menší zlo si vybere. Třeba bude příjemně překvapena.
"Nebojte se, pane. Vše vyřídím v naprosté tajnosti. Jistě. Nashledanou." Upírka opatrně položila hovor. Pak teprve si dovolila vybuchnout. Vyskočila jako laňka z pohodlného křesla. Pěstí praštila do stolu, až nadskočilo ozdobné těžítko.
Tohle bude ještě zajímavý boj. Pomyslela si pro sebe.
Už si chtěl jít lehnout a odpočinout si od nepříjemného dne. Poslední dny si připadal jako starý muž trpící artrózou. Klouby nepříjemně bolely, což mu znemožňovalo plynulý pohyb. Jenomže jak tomu u osudu bývá klidný odpočinek mu jenom tak dopřán nebude.
"Máte tu hovor." Aj pozvedl líně hlavu směrem nahoru příchozími hospodskému. Právě úspěšně zápasil s nějakým vepřovým žebírkem nevalné chuti, ale po těch blafech z vojenské kantýny sní téměř cokoliv. Ten hovor mohl znamenat jenom dvě věci. Vícero lidem nedával. Aby ukojil svoji vrozenou zvědavost zvedl se od svého nevábného jídla. Pokynul hospodskému v tichém díky, přešel do místnosti s telefonem. Jako první myšlenka ho napadla, že by mohl umaštěné sluchátko otřít do kapesníku. Nebo aspoň ukořistěného ubrousku. Nakonec myšlenku zavrhl. Akorát by zabírala zbytečný čas. Přesto se neubránil znechucenému zašklebení, když bral sluchátko do rukou.
"Ano?" Promluvil značně znechuceně do sluchátka. Ať ví ten na druhé straně hovoru, že nemá moc dobrou náladu.
"Á, starý bručoun je zase ve formě." Jeho výraz by se dal nejvýstižněji popsat jako zmatený. Thomson, podplukovník ve výslužbě, počítal s tím, že už ho nikdy znova neuvidí. Natož neuslyší. Jeho laskavost si u něj už vybral při příjezdu do Faybourne. Tak co teď chce?
"Co potřebuješ? Ujišťuješ se, že laskavost je zplněna? Říkám, že ano."
"Ne o tohle nejde. Mám něco... znepokojivého." Následující sekundy ticha by se daly krájet nožem na tenké plátky. Aj slyšel najednou zběsile bijící srdce.
"O co jde?"
"Mám něco, co bys měl vědět. Trochu jsem se pošťoural v tvém případě a zatahal pár nitek." Aj se ztěžka opřel od dřevěné obklady. Co se nových informací týče, byl jedno velké ucho. Každá sebemenší informace je pro něj teď nepředstavitelně důležitá.
"Poslouchám."
"Informace zase jako minule. Jenom pro případ. Tentokrát jde o expres. Zítra ráno bys je měl mít. Zatím ti mohu říci jenom toto: Nic není takové, jaké se zdá být." Aj přikrčil oči do tenké škvírečky.
"V jakém slova smyslu?" Opět nastalo nepříjemné ticho.
"To se dočteš. Hele, už takhle riskuju, když ti volám. Na rozdíl od tebe já mám ženu a děti."
"Jo chápu. A cením si tvé ochoty. Teď ti budu dlužníkem já." Ze sluchátka se ozval pobavený smích. Což Aje trochu vytočilo, ale nedal na sobě nic znát. Stejně by mu to nebylo nic platné.
"No to je mi ale den. Samotný A. J. Marlloon mi dluží laskavost. To abych si to někam zapsal a vyvěsil... ale teď vážně. Nevolat, nepsat, neexistovat. Sbohem starý parde. Nechť tě peklo provází."
"Jo, a upřímně. Díky. Cením si toho." Sluchátko náhle ohluchlo. Tím byl rozhovor u konce. Thomson byl poslední spojnicí s minulostí. Zbytek jeho spolubojovníků válčí v nebi. Všichni až na ně dva. Tomson měl z pekla štěstí, Aj pekelnou smůlu. Dost ale hloubání nad minulostí. Položil sluchátko na své místo a odebral se zpět ke svému už jistě studenému jídlu, které sní a pak se odebere konečně na vytoužený odpočinek. Rozhlédl se po lokálu. No mohl by mezi body jedna a dva přidat položku utužování dobrých vztahů s místními štamgasty.
Dalšího dne ráno se Aj probudil v celku odpočatém stavu. Nečekal, že spánek se obejde bez nočních můr. A ono se mu nezdálo nic, jenom černo černá tma. Což mu naprosto vyhovovalo. Jenomže pro probuzení ho čekalo překvapení v podobě balíčku od Tomsona.
Po zběžném prolistování dokumentů s označením přísně tajné neváhal ani sekundu. Nastal čas na činy. Tohle nesměl nechat jenom tak v náhodě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama