Prozření [15]

13. září 2014 v 21:42 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

XV.

Kdyby jenom věděl co si má o tom všem jenom myslet. Shin seděl na kamenné zídce a díky černému oblečení splýval s okolní temnotou. Musel být na chvíli sám a probrat si svoje myšlenky. Stáhl si kapuci kožené bundy více do čela. Zrovna okolo procházelo několik podnapilých dítek a nechtěl být jimi objeven. Stáhl se více do stínu. Tiše přečkal, než se děcka přesunou za roh. Až potom se mohl v klidu nadechnout.
Seskočil ze zídky na zaprášenou cestu.
Krev. Cítím krev. Podivný a tolik známý zápach ho praštil do nosu. Rozhodl se vydat rovnou za nosem. Kdo ví, jaký poklad ho na konci cest bude čekat. Nejdříve šel pomalu, váhavými kroky. Opatrnosti není nikdy dost, ale jak pach sílil i Shin nabíral rychlost, až přímo běžel. Zhluboka nasával do plic vzduch. Míjel polorozpadlou zídku, až vystrašil nějakého nočního ptáka. Neřešil, co to bylo za druh, neměl na to čas.

Z toho pachu krve se mu dělalo špatně. Proplétal se ulicemi Brigstone jak neobratněji dovedl. Nos ho dovedl až k jedné opuštěné farmě. Kdyby mohl hádat tak se nacházel sedm set metrů od farmy Faith. Na první pohled se nezdálo, že by se tu něco dělo. Všude byl klid. Až nepříjemný klid, který mu naháněl husí kůži po celém těle. Takový ten, který většinou zvěstuje blížící se bouři.
Pomalé rozhlédnutí kolem sebe.
Nic, všude klid.
Pak, ale zahlédl pohyb. Zamrkal. A ještě jednou. Nebyl to sen a nijaká jiná halucinace. To co zahlédl... nechtěl tomu vůbec uvěřit. Vypadalo to tak nepřirozeně. Pravost potvrdilo štípnutí do paže. V jednu chvíli si dokonce myslel, že zahlédl Yettiho. Později se nad svoji myšlenkou zasmál. Nesmysl.
Tiše našlapujíce, se vydal dozadu za starý obytný dům. Dával si opravdu pozor, nechtěl "to" něco upozornit na svoji přítomnost. Plížil se kolem zdi. Dostal se až na menší zahrádku, jak se zdálo už dlouho neudržovanou. Ostatně jako celá zemědělská usedlost.
V tu chvíli litoval, že nezůstal na původním místě. Neměl se vydávat za tím zvukem. Stejně přišel pozdě. Až moc pozdě.
Z toho pohledu se mu zvedl okamžitě žaludek. Jedna věc je to vidět na fotkách. Věc druhá je to vidět na vlastní oči a ještě k tomu to všechno cítit. Ke všemu mnohem více než obyčejný člověk. Zpropadené vlkodlačí geny. Musel si rukou ucpat nos a ústa aby nezačal okamžitě řvát, v lepším případě. V tom horším naopak zvracet. Tak či onak, tím by na sebe upozornil. A to by byl sakra velký problém. Trochu povolil stisk, aby mohl dýchat. Nos však stále držel pevně ucpaný. Raději dýchat ústy než cítit ten zápach.
O krok ustoupil. Má být blíže nebo dále. Ani jeden pohled nebyl zrovna příjemný. Jo, chtělo se mu zvracet.
Dívka ležela přehozená přes dřevěný plot jako nějaká mršina. Oči vytřeštěné se skelným pohledem. Rozervané hrdlo. Nemohla být moc dlouho mrtvá. Z mnoha menších ran stále vytékala krev a z velké trhliny na břiše se ještě kouřilo. Nechutný pohled, který Shina dostal málem do kolen. Tam už nemohl pomoci. Bezmocně couvl o dva kroky od mrtvoly.
Ještě jeden krok. Záda narazila na studenou cihlovou zeď. Bylo to jako konejšivé pohlazení. To co nemohl ze začátku ani vidět, teď nemohl odtrhnout oči.
"Kurva, kurva kurva..." Opakoval tiše pro sebe. Nechtěl, aby ho někdo zaslechl. Ze zápachu krve se mu začínal zvedat žaludek. Cítil pachuť trávících šťáv na jazyku. Moc tomu nechybělo, aby začal zvracet. Musel odvrátit hlavu a zacpat si nos aby zvracení zahnal k přijatelnějším mezím. Nemohl se ani proměnit. Proměnou se totiž jeho smysli zostřují. A to zrovna čich by mu moc nepoděkoval.
Zaslechl kroky. Nerovnoměrné jako kdyby ten někdo kulhal na jednu nohu. Shina ten zvuk pobudil. Přestal si hrát na kamennou sochu. Rozhlédl se do černé tmy.
Fajn, a teď rychle do úkrytu než mě postihne stejný průser jako chudáka to děvče.
Jenomže kam se jenom schovat? V okolí se nenalézalo nic, co by dokázalo bezpečně ukrýt metr osmdesát centimetrů vysokou postavu. A ještě ke všemu ta barva vlasů. Na tohle je prostě červená nehodí, i když měla temný až krvavý odstín.
Když to nejde dole... půjde to nahoře. Kruci, ale nejsem kočka. Není čas na stěžování.
Vyskočil na zídku. A div zastavil dávicí efekt. Takhle z vrchu pohled na chudáka děvče byl ještě příšernější než ze země. Bylo to způsobené tím, že měl VIP lístek na sledování její roztržené břišní dutiny.
Fuj, ode dneška už nebudu jíst vnitřnosti.
Nezbývalo mu nic jiného než se vyškrábat na strom a doufat, že ho ten neznámý nezahlédne. Stalo se něco nečekaného. Shin se začal modlit. Snad ho nikdo neobjeví.
Přitiskl se pevně ke kmeni stromu. Se skousnutým spodním rtem cítil na jazyku krev. To jak si prokousl kůži. Hleděl do temnoty. Neodvažoval se pohnout. Všechno v něm trnulo hrůzou. Nikdy nebyl statečným bojovníkem.
"A já říkám, že to co napadlo tu dívku, nebyl člověk. Vypadalo to jako nějaký... no já nevím, jako nějaký špatně splácaný Halloweenský kostým co byl o tři čísla větší. A to nemluvím o tom smradu. To zase připomínalo lékárnu." Shin bezradně procházel po místnosti z rohu do rohu. Až k ránu se mu povedlo slézt z toho stromu. To něco, nemohl pořádně určit, co to bylo. A tma jako v pytli tomu zrovna nepomáhala.
"A nesplet ses Shine? Přeci jenom byla tma jako v pytli." Scad rozhodil z rukama ač seděl pohodlně pochodování jeho vlkodlačího parťáka ho značně znervózňovalo. O jeho plamenném projevu nemluvě.
"Ne!" Zněla strohá vlkodlakova odpověď.
"Ale..."
"Žádné ALE Scade, vím, co jsem viděl. Nebyl to člověk." Poloviční vlkodlak dával důraz na každé slovíčko. Horoucně gestikuloval. To, že mu jeho přítel nevěřil ho extrémně vytáčelo. Měl pocit, že by mohl každým okamžikem vyletět z kůže.
"A já si myslím, že si se překoukl. A na tom si trvám." Lidský mladík trhl hlavou, aby se vyhnul ruce letící vzduchem. Když je Shin rozčílený nekrotí své pohyby a hlasové projevy, hlavně co se slovníku týče. Tohle bylo ještě slabé kafe.
"Ty jeden... si myslíš, že jsem se zbláznil? Já vím, co jsem viděl. A kurva, za tím si stojím." Vlkodlak podrážděně zavrčel. Zas a znova. V takovýchto chvílích má problémy s udržením sebekontroly. Vlkodlak jako takový pracuje celý život s mohutnými návaly emocí, ať už pozitivními tak i negativními. Shin jakožto poloviční má sice hranici emocí níže položenou přesto je citlivější než ostatní obyčejní lidé. Proto tu chodil jako tygr v kleci, z místa na místo.
"Klídek pardále."
"Žádnej klídek!"
Tohle nebude jenom tak jednoduché, pomyslel si Scad zdrceně. Kdyby jenom věděl.
"Copak jsi naprosto tupej Scade? Kolik zasraných let se pohybuješ mezi nesmrtelnými? To ti nedochází, že může něco takového existovat?" Shin s vlkodlačí rychlostí přestoupil před svého přítele ve zbroji. Ruce opřel o chatrná opěradla, jež měla ta nejlepší léta už dávno za sebou. Fialkovým pohledem propaloval druhého aktéra. Nechápal, jak si může pochybovat o jeho tvrzení. Nikdy jim nelhal. Nikdy. To by si raději uřízl obě ruce. Tiše vyčkával na nějakou, jakoukoliv odpověď. Když se bohužel žádné nedočkal, jenom podrážděně prskl. Lepší řešení než Scadovi rovnou jednu vrazit.
"Fajn, když se nechceš bavit. Já tu být nemusím." Dlouhými kroky překonal vzdálenost ke strmému schodišti. Vyšplhal do prvního patra, jedné místnosti sloužící jako ložnice. Prsty mapoval strukturu hrubě opracovaných prken. I když tohle místo nebylo přesně podle jeho gusta, připomínalo mu to domov. Ten první domov, který získal se Sabinem.
Tělo připomínající hadrovou panenku se svalilo na provizorní lůžko. Kovová konstrukce tiše zasténala pod nečekanou vahou. Shin po vzoru svých zvířecích příbuzných si vytvořil z přikrývky a polštáře vlastní pelech, malý val chránící jeho mysl před nepříjemným a zlým světem. Přivře oči zahlodající se do vzpomínek dávno minulých.
Kdy se všechno tak pokazilo? Obličej schoval do polštáře. Bylo to uklidňující spatřit před sebou jenom tmu, naprosto černou tmu.
Proč si mě jenom opustila Sabine? Proč?
"Sabine? Ty nepotřebuješ noty?" Upír na otázku malého chlapce zakroutil hlavou.
"Marie, má učitelka, byla slepá. Ona nepotřebovala noty, já je taky nepotřebuji." Sabinovi při vyprávění hrál upřímný úsměv. Oči neotevřel. Stále hrál. Vzpomínal na časy dávno zapomenuté. Vzpomínal na bezstarostnou Mariinu tvář. Vzpomínal na lásku v jejím hlase. Udivovala ho. Neviděla, ale prosto dokázala číst v duších jako v otevřené knize.
"Naučíš mě taky hrát?"
"Aby ses naučil hrát, je potřeba hodně trpělivosti. Myslíš si Shine, že bys to dokázal?" Otevřel oči. Pohlédl na chlapce teď se zvědavě opírajícího o piáno, sledujíce klávesy.
"Myslím, že to dokážu. Chci hrát tak krásně jako ty."
Upír se zasmál. Mladý vlkodlak mu připomněl jeho mladé já. To bezstarostné já, které si rádo hrávalo pod slunečními paprsky. To já, které by nikdy ničemu neublížilo. To já, které bylo člověkem.
"Tak dobrá, ale až budeš starší, ještě ti musí trochu povyrůst prsty."
"Já si počkám."
Mladý vlkodlak se přesunul z polohy na břiše do polohy na záda. Překryl si rukou zvlhlé oči. Je to přece muž, nebude jenom tak brečet. Ani tehdy, kdy si vzpomněl na minulost. Kdy si vzpomněl na Sabina a jeho laskavý úsměv. Ať si říká, kdo chce, co chce, pro něj nebudou všichni nesmrtelní krvelačné bestie. Existují světlé výjimky. Jenomže to co uviděl, bylo čiré zlo. Nic jiného než zlo nedokázalo spravit takovou zrůdnost. A ke všemu na tak mladé dívce. Mohl jenom typovat, ale více jak dvacet let by neřekl.
Zahloubán do svých myšlenek s pohledem překrytým takže nic neviděl, najednou ucítil něčí dotyk na tváři. Polekaně sebou ucukl.
Otevřel oči. Tělo napjaté v připravovaném útoku.
"Ne... Nemesis?"
"Slyšela jsem vás, jak se dohadujete... co kdybys mi řekl, co jsi viděl?" pohladila polovičního vlkodlaka po unavených lících. Trápila se při pohledu na jeho osobu. Vždy byl optimistický, plný energie. Teď vykazoval jasné znaky únavy. Nemluvě o nepředstavitelných pytlích pod očima. Jedno Nemesis věděla jistě, potřeboval se vyspat. Pořádně.
Shin nasucho polkl. Pohled plný díků upřel na světlovlasou dívčinu. Konečně se našel někdo, kdo by byl ochotný vyslechnout jeho příběh. A ne jako Scad se jenom posmívat.
"Šel jsem ven, chtěl jsem být chvíli sám a uvolnit tu hromadu emocí." Stulil se do Nemesina klína jako malé dítě hledající u své matky ochranu a bezpečí. "Všude bylo ticho. Nezvyklé ticho. Takové to co ti vytváří husí kůži. A pak jsem to ucítil." Nemesis mohla jasně cítit, jak se vlkodlakovo tělo napjalo a mírně otřáslo.
"Jenom povídej. Neboj se. Jsem tu pro tebe." Nemesis věděla, že někdy se její partner chová jako přerostlé dítě. Věděla i o Sabinovi a o tom jaký měli mezi sebou vztah. Moc dobře si uvědomovala, že se s tím upírem nemůže nikdy rovnat. Teda aspoň si to myslela.
"Ucítil jsem krev," pokračoval vlkodlak díle už značně unaveným hlasem. "Hned mi bylo jasné, že se muselo jednat o lidskou krev. A tak jsem se za tím vydal. A... a když jsem to viděl... bože bylo to tak nechutné, že se mi chtělo zvracet." Vypravoval dále. Prsty přitom ve vzduchu vykresloval různé tvary. Tím se uklidňoval. Zachovával si relativně chladnou hlavu.
Nemesis tiše poslouchala. Už jenom svoji přítomností dávala jasně najevo, že ji zajímá každý názor, každá informace.
"Pak jsem to uviděl. Bylo to shrbené. Ale přesto... mělo to lidské rysy. A tak sem vylezl na strom. Přitiskl jsem se ke kmeni stromu, chtěl jsem se chovat ve větvích. Díky bohu si mě to nevšimlo. Obcházelo tu dívku až do svítání. A nehorší na tom byl ten pach... jako léky a hniloba. Bylo to prostě... nechutné." Vlkodlak se opětovně oklepal značným znechucením. Doufal, že už ten obraz neuvidí. Ale tím jak to znova převyprávěl, se mu před očima znova objevila ten chudák dívka s rozervaným hrudním košem.
"Šššš. To bude dobré, Shine. Bude to dobré." Utěšovala roztřesený uzlíček nervů. Přitáhla si ho blíže k tělu. A nepustila ho do té doby než usnul.
"Nemesis?" Scad vešel do ložnice blízce připomínajícího slona v porcelánu. Mladá lovkyně okamžitě přiložila ukazováček k ústům, které protáhla do tolik známého, psst. Což mladého člověka donutilo zastavit se na místě a uklidnit se.
"Co je?" Sykla, pohladila spícího vlkodlaka po temně rudé kštici. Déky bohu ho to neprobudilo.
"Dostala jsi milostné psaní."
"Od koho?"
"No od našeho vlčátka sotva."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama