Prozření [0]

12. září 2014 v 14:50 | Maya Maylu |  Trilogie Spiknutí

Prolog

Snažil se otevřít levé oko. Jenomže díky strupu zaschlé krve to nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled mohlo zdát. Kdyby jenom tušil, jak dlouho se válel ve slastném bezvědomí. Trochu nadzvedl hlavu, aby se mohl podívat, na čem to vlastně ležel. Asfalt, že ho to hned nenapadlo.

Zvuk kovu o kov působil na rozraženou lebku jako stovky malých jehliček šťastně se zabodávající do šedé kůry mozkové. Už před dlouhou dobou si zvykl, že necítil bolest. Ale tohle bylo jako za starých dobrých časů. Časů, kdy ještě býval stoprocentním člověkem. Hlava nechtěla dobrovolně změnit polohu. Proto musel trochu trhnout krkem, aby se tak stalo. Uslyšel i křupnutí obratle. Ten kdo ho praštil, si to škaredě odskáče. Aj vymýšlel několik bolestivých způsobů jak oplatit rozražené čelo, utrhnutím palců na rukou začínaje a kastrací konče. Kdyby jenom tušil, do jakého srabu se dostane, nikdy by nesouhlasil s tou zpropadenou prací. Mohl by si v klidu sedět ve své útulné vězeňské cele o velikosti tři na tři metry. Bachaře by doháněl k šílenství nemístnými poznámkami a každé nedělní odpoledne by strávil sledováním televize s ostatními vězni. Pokud by netrčel na samotce. Jo to byl pohodový život. Místo toho teď leží jako přejetá žába na asfaltu místo toho aby pomohl Nemesis s tím monstrem.


Nemesis? Kde vůbec je?

Pohnout tělem bylo ještě horší než se pokusit otevřít oko. Za velké námahy doplněné sloním funěním se dokázal vyškrábat alespoň do kleku. Okamžitě zatajil dech.

Nemesis ležela přišpendlená k robustní zdi venkovského hrádečku. Obrovitá tlapa monstra byla obmotaná kolem jejího krku. Rukama se snažila odtáhnout tu věc z dosahu svého těla, ale Nemesis oproti "tomu" se zdála být mnohem křehčí než obvykle. A to, i když si dobře uvědomoval dívčinu nadpřirozenou sílu. Proti tomu tvoru neměla sebemenší šanci.
Kde vůbec jsou ostatní?

Rozhlédl se po okolí. V mumraji bojujících lovců proti upírům zahlédl Shina ve vlčí podobě, kterou vůbec neměl rád, protože mu připomínal vlčáka, kterého vlastnil v mládí, jak své mohutné tesáky zabořil do těla jednoho z mladých upírů. Toho upíra nebyla vůbec škoda. Scad byl dávno mimo bojiště, on byl myslitel, ne válečník.

"Teď je čas na vyrovnání účtů sestřičko." Aj málem opět omdlel. To stvoření umělo mluvit. Nebyl to jenom stroj na vraždění. On měl vlastní mozek. Ale proč řekl, sestřičko? Ten výraz viděl u Nemesis poprvé. Čirý strach.

Nemesis přestala bojovat o své osvobození. Nemohla uvěřit, že to co ji tu drželo ve vzduchu jako hadrovou panenku, dokázalo promluvit. Nechápala, o čem mluvil. Jaké vyrovnání účtů? Jaká sestřička? Byla, je a bude bez sourozenců. Svoji sestru, dvojče ztratila, když jí bylo dvanáct. A další dítě, které ji bylo blízké, chlapec. Pane bože. Trhnutím otočila monstru pravou ruku. Potřebovala se podívat na vnitřek jeho předloktí. Monstrum se nechalo. Dobrovolně ruku otočilo.
Prosím. Jen ať to není pravda. Prosím. Jen ať to není pravda.

V té chvíli by se v Nemesis nikdo krve nedořezal. Jako kdyby se všechno kolem ní zastavilo. Vnitřní bolest, která ji přepadla ze zálohy, byla nesnesitelná. Něco neviditelného ji trhalo vnitřnosti na kusy. Pohrávalo si s plícemi a s žaludkem hrál kopanou. Vždy se modlila, aby to tetování nebo jemu podobná nikdy v životě už nespatřila.

Ale přesto tam bylo. EX - 03.

Nemožné. To není pravda!



"Bože Nemesis. Co jsi to provedla?" Scad se zděšením přiběhl k světlovlasé dívce. Všechno v jejím okolí bylo od krve. Ale toho čeho se nejvíce bál, byl její nepřítomný výraz. Pravá ruka přehozená přes opěradlo ratanového křesla postrádala kus kůže, která se válela dívce u nohou. Z rány se nezadržitelně valila krev, přesto Scad na vlastní oči viděl, jak se vyříznutý obdélník vteřinu po vteřině zmenšuje. Musel si promnout oči. Tohle se mu muselo zdát. A přece nezdálo. Rána se sama od sebe hojila. Nevídanou rychlostí. Ani upíři nemají tak rychlou regenerační schopnost. A vlkodlaci by mohli jenom tiše závidět.

Kdo ta dívka pro boha je? Před třemi dny ji našel ležet vyčerpanou u popelnic. Od té doby promluvila na Scada jenom tři slova. Nemesis, když se ptal na její jméno. Nevím, když se ptal na její věk. Nikoho, když se ptal na její rodinu.

Něco tu nesedělo.

Ona nebyla člověk. A co hůř, nebyla ani démon, ani upír, ani vlkodlak. Nikdo jí podobný po tomhle světě nechodil. Člověk s černou krví a extrémně rychlým regeneračním cyklem.

Moment, černou krví?

Podíval se na kaluž životadárné tekutiny, aby lépe zkontroloval barvu. A vážně byla čistě černá a hustá jako smola. Zahleděl se na kus uříznuté kůže. Bylo tam tetování temné a jasně zřetelné. EX - 02. Musela patřit k tajnému genetickému vojenskému projektu. Několik podobných kódů znal z dřívějška, když pro Alianci lovců třídil dokumenty. Většinou se jednalo o přísně tajné složky, ale nikdy se nesetkal s tak nízkým číslem. Bylo to neuvěřitelné. Ta dívka vypadala sotva na dvacet, ale klidně by ji mohlo být více jak padesát let.

"Zůstává to tam." Promluvila Nemesis. Scad by nejraději v tu chvíli líbal bohu nohy. Konečně to děvče promluvilo. A při pohledu na pravou ruku dokonce věděl, o čem mluví. To tetování. Uříznutá kůže se opět zacelila, jediný důkaz po úrazu byla kůže o dva odstíny světlejší než okolní pokožka. A to tetování. Objevilo se znova, i když bylo o něco málo slabší.

Kdyby jenom tušil jak dívku utěšit. Těch pět znaků muselo být pro ni symbolem utrpení. Proto se toho chtěla zbavit. A nepodařilo se.

Scad zatřásl hlavou. Ne teď musel být silný. Omdlí později. Až sebere Nemesis ten skalpel z ruky.

Skalpel letěl do koše.

A pak teprve omdlel.



"Ne, to není možné. Ty nemůžeš žít. Nemůžeš!" Nemesis chraptěla. Obrovitá ruka ji drtila ohryzek. Ale teď ji bylo stejně všechno jedno. To čemu tak dlouhou dobu věřila se zhroutilo jako domeček z karet. Lež, kterou si pečlivě vypěstovala, zmizela. Realita ji dostihla.

Stisk najednou povolil.

Shin ve své vlčí podobě se zakousl monstru do ruky. Obrovité tesáky zabořil tak hluboko jak jenom dokázal. Cloumal s hlavou a trhal maso na kusy. Musel Nemesis osvobodit za jakoukoliv cenu.

"Ne, Shine, ne. Zabije tě." Varování nebral na zřetel. Nejdůležitější bylo ochránit svoji smečku, svoji rodinu.
| << Předchozí díl | Zpět na info | Následující díl >> |
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama